Z pohádky do pekla

Omlouvám se, že neuvádím své pravé jméno, je mi 23 let, ale chci abych nejen já, ale i ta má dotyčná slečna zůstala v anonymitě. Možná to sem až tak moc nepatří, ale chtěl bych se s vámi podělit o můj životní příběh a rád bych slyšel vaše názory, rady a připomínky. Děkuji

Jakou holku hledáš?

Vše to začalo poněkud nevině, byl 1. máj 2009 a můj kamarád byl zamilovaný do jedné slečny z menší vesničky. Pomohl jsem mu získat kontakt a navrhl jsem mu, aby jí napsal, že bychom za ní došli. Nečekaně souhlasila a tak jsme se za ní vydali. Den to byl moc fajn a poznali jsme i její kamarádky a na svůj věk to byly moc fajn holky. Mou osudné lásku jsem poznal o týden později. Nastalo mi asi nejhezčí období v mém životě. Vše to šlo až moc rychle a dobře, až mě to překvapilo, ale byl jsem za to rád. První den, co jsme se poznali jsme si padli do oka, seděli jsme v kruhu a povídali si a mé otázky směřovali nejvíce na tu mou vyvolenou a zjišťoval jsem, že i když v té době měla 16 let, tak to byla moc rozumná holka. Na druhý den, jsem jí potkal znovu, bohužel jsem musel odjet na kolej, tak jsem se jí zeptal na ICQ a s radostí mi ho dala. Ve škole jsem si s ní párkrát psal a hned od prvních zpráv bylo jasné, že se máme moc rádi. Jakmile jsem přijel v pátek domů, šli jsme se projít s jejím psem k potoku a tak to vlastně začalo všechno. Vykoupali jsme nejen psa, ale i sami sebe jak jsme dováděli a utopili její mobil. Od toho okamžiku jsem byl zamilovaný až po uši, do té nejúžasnější slečny, kterou jsem kdy poznal. Vztah se vyvíjel moc pěkně, nikdy nezapomenu na první pusu ani na to, jak jsme seděli spolu na vrbě, stáli na hrázi u lesíka v obětí a hleděli vstříc společné budoucnosti ani na náš Valentýn, který byl nevšední a moc romantický. Všude bylo naváto ještě hodně sněhu, tak jsme šli v noci k potoku, kde část břehu byla zamrzlá, sedli jsme si na ledovou kru k vodě, vytvořili ze svíček srdíčko, já vyhloubil do břehu jámu, protože tu byl tak metr navátého sněhu, zachumlali jsme se do deky a přitulili se k sobě a povídali si…na takové okamžiky asi už nikdy nedokáži zapomenout. Kvůli mé škole jsme mohli spolu bývat jen 3 dny v týdnu, ale měl jsem ji natolik rád, že jsem se rozhodnul jí vidět o den navíc. Jelikož byla také na intru a ne doma, tak jsem vždy v úterý po škole za ní jel abych jí mohl vidět, cesta vlakem tam i zpět mi zabrala 8 hodin a já byl rád, že aspoň 2 hodiny s ní mohu být. Díky tomu jsem poznal i několik jejích kamarádek z intru a myslím, že to byli fajn holčiny a rozuměl jsem si s nimi, hlavně s její spolubydlící, s kterou jsem v kontaktu dodnes. Takhle to šlo dál, neříkám, že vztah byl úplně bez chyb, že se nestalo někdy něco, čím by jeden druhého trochu ranil, ale myslím si, že žádný vztah nemůže být naprosto dokonalý. Podle mě by měl člověk být trochu tolerantní a snažit se tomu druhému porozumět. Mezi námi to bylo podle mě až moc pěkné na to, aby to mohlo vydržet celý život, bohužel pro mě. Uběhl na den přesně rok a 7 měsíců a 16. prosince mi řekla poslední sbohem, na tu bolest co mi to způsobilo asi nikdy nezapomenu. Nejen to, že se se mnou rozešla, ale i to jakým způsobem to provedla. Když jsem jí poznal, byla to moc fajn holka, s obrovskou fantazií a úžasnými sny, obrovským srdcem, štěstí přátel bylo pro ni na prvním místě, prostě úžasná holka, která se jen tak najít nedá. Ale ten rozchod se mnou a mými názory na ni hodně zamával, ale i tak jí neustále věřím. Co se tedy stalo? Na začátku vztahu jsme si slíbili, že si vždy budeme všechno říkat hned, abychom se pak nerozešli kvůli něčemu, co by šlo vyřešit, bohužel já byl ten, kdo se tím řídil a má vyvolená ne. Vždy když jsem se ptal, tak mi říkala, jak je vše v pořádku, že mě má ráda takového jaký jsem, že jí nic nevadí, to mi řekla i týden před rozchodem. Když mi řekla, že se se mnou rozchází, že chce být sama atd. tak jsem doufal, že tu budu pro ni jako kamarád a budu moci napravit věci, které jsem zpackal, ale už hodně brzy jsem se musel probudit z pohádky a zamířit přímo do pekla. Zjistil jsem že to byli jen lži, že od druhého dne začala chodit s jiným a vídala se s ním i u konce našeho vztahu a mě vše zalhala. Navíc po rozchodu všem přátelům napovídala jaký jsem, snad tisíce chyb, ale mě nikdy neměla odvahu to říci do očí. A to jsem ji měl a stále mám rád natolik, že bych pro ni udělal cokoliv. Navíc, když jsem se s ní bavil a snažil se jí aspon vysvětlit pár věcí a obhájit se trochu, tak jsem byl jen ubíjen víc a víc, neboť měla neustále pocit, že to byla ona komu bylo ublíženo a říkala mi že se s tím svým osudem vyrovnala atd. a přišlo mi že jí vůbec nezjaímalo, co prožívám…

Sad manphoto © 2010 Chris connelly | more info (via: Wylio)

Je to jen můj pohled na situaci a možná to tu plácám jedno přes druhé, ale snad se to dá trošku číst. Ta má vyvolená je podle mě hodně skvělá holka i přes to, co udělala. Myslím, že už nikdy nedokáži najít človíčka jako je ona a mám takový pocit, že na ni budu čekat věčně, jestli si to někdy rozmyslí. Bavil jsem se hodně s kamarádkami a všechny mi řekli to samé, že jsem moc hodný kluk a v této době je to spíš na škodu. Kdežto já myslel že jsem našel výjimku, holku, která si toho bude cenit…

Už je to 5 měsíců od rozchodu a já ne a ne se opět postavit na nohy. Pro tu mou vyvolenou jsem obětoval doslova vše i svůj život. Ne všem mým přátelům to v té vesničce vyšlo a musel jsem si vybrat, buď oni nebo holka kterou miluji, sami víte kdo vyhrál. Ztratil jsem tak kontakt nejen s přáteli, ale obětoval jsem kvůli nedostatku času i koníčky a po rozchodu mi nezbylo vůbec nic…když jsem kontaktoval přátele, tak už nikdo nemá čas a všichni žijí jiný život.

Má vyvolená má teď 18 let a utekla ode mě (23) za klukem kterému je 16 let. Nikdy nepochopím co na něm vidí, ale to ví jen ona sama. Já si to pokazil sám, protože jsem se u konce vztahu dostal do menší krize a nedával jsem jí najevo tolik citů jako dřív a to jí nejvíce chybělo, bohužel mi to nikdy neřekla a ani se nezeptala jestli se něco děje. Vždy jsem se ujišťoval jestli mám čas si to v sobě nějak vyřešit jestli mě má ráda atd a vždy byla se mnou štastná a pak když jsem to překonal, tak se za 2 dny rozešla :(.

I po tom všem, co musím teď prožívat mi moc chybí a vím, že to v životě byla ta pravá, žádná jiná mi nikdy tak nechyběla, bohužel pro ni jsem jen minulost a ona je zase zamilovaná a létá v oblacích.

Sám nevím co si teď počít, nacházím se v těžké situaci a na lásku už ani nevěřím. Jelikož jsem to psychicky moc nezvládal a místy jí napsal a chtěl jí získat zpět, tak jsem navrhl, že omezíme kontakt, možná to byl špatný krok protože na mě zapomene, ale já jsem slušný člověk a nikdy bych nikomu nemohl rozvracet vztah, tak jak to udělal její mladý. Proto se od ní držím dál, protože věřím, že je to správné, ale na druhou stranu vím, že mi to nic nepřinese, ale aspoň vím, že je šťastná …

Vím, že se to moc netýká balení holek, ale prosím o radu, existuje šance, že by mi jednoho dne mohla dát druhou šanci? Život bez ní pro mě neznamená vůbec nic, asi jsem ochutnal z poháru pravé lásky. Vím, že to vše záleží jen a jen na ní a mě nezbývá nic jiného než čekat. Jako o kamaráda o mě stojí, ale já prostě nemohu, ne proto jakou bolest mi způsobila, ale proto, že mi to slušné vychování a respekt nedovolí. Vím, že kdybych jí byl na blízku a podporoval ji, že by ta šance jednoho dne mohla přijít, tím že jsem tak daleko si to jen kazím, ale jinak to nejde.

Mé vyvolené nejsem zase tak lhostejný, ona ví jak mi ublížila a mrzí jí to, snaží se mi vyhýbat proto, jak mi sama řekla, že by nesnesla pohled na mě, na člověka, kterého tak zničila. Myslím, že i jí to mrzí, ale jedno jsem věděl, víc než rozumem myslí srdcem a dokud jsem v něm byl, věděl jsem, že mám vyhráno, ale jakmile do něj vstoupí někdo jiný, jsem bez šance a taky to tak platilo, zamilovala se a šla dál, bez ohledu na minulost.

Nevím co k tomu víc říci, už tak je to dlouhý článek a jen bych vás motal víc a víc. Střípky z toho nejdůležitějšího tu jsou.

Andre

Z pohádky do pekla

19 komentářů: „Z pohádky do pekla

  1. Blackrose napsal:

    No, teda,…
    To je snad jediný případ ve kterém naprosto nevím co napsat.
    Píšeš krásně, snad bys mohl napsat i knihu, ale jak ti pomoct, to nevím.
    Kdybys věděl jaký je ten její, tak bych ti možná i pomohl, ale takto vážně nevím. On je mladší a tokové vztahy jsou buďto hodně pevné, anebo se časem rozpadnou sami i menší neshodou.
    Pokud ta druhá možnost tak pak nespěchej, ale myslím že potom už budeš vědět sám.

  2. Hogen napsal:

    ne, je to uplně jednoduchý, ona je mladá a ještě nevybouřená, ale to je v pohodě a hele a jestli myslíš, že jí na tobě záleží, nebo že jí to mrzí, tak nemrzí, ta na tebe teď uplně dlabe a užívá si stim svym frajerem, hele sorry kámo, ale měl by si jít už dál, ono držet za někoho žal a mít naději tak dlouho, kdo za to vůbec, ale vůbec nestojí a kdyby stál, tak už seš bez šance, když je to tak dlouho a to ber jako fakt, to už neni dobrý. Takže začni žít, užívat si, si mladej tak nač se trápit, takovejch ještě bude, tohle je jen začátek a žadnej konec. Takže mír a čus! :))))

  3. jake napsal:

    hele v tomhle případě fkt nwm ale myslím že nejlíp se od toho odpoutáš tak že si najdeš někoho jiného…..vím-soudě podle článku-že to pro tebe nebude lehký ale nemůžeš zůstat sám nadoživotí

  4. Dan.nesnera napsal:

    Zkus jí říct, že jí odpouštíš, tenhle jedovatý plivanec,že jí chceš zpátky,ale musí Ti slíbit,že už Ti nikdy nic takového neudělá.Nebo jí ukaž tenhle krásně napsaný článek 🙂

  5. Radim napsal:

    Hoj, no v tomto konkrétním ohledu mám taky velmi velmi dobré (nepříjemné:-) ) zkušenosti a teda líp než Hogen bych to neřekl. I když je to nepředstavitelné, tak na ni kašli. Musíš najít (ono to přijde) určitý moment, kdy se to v tobě zlomí ta představa úúúžasné bytosti, a bude se to zlepšovat. Jinak se v tom budeš plácat pěkně dlouho jak největší tragéd.

  6. Mrzí mě, co se ti stalo.
    Je to těžký…
    Máš pravdu v tom, že myslí víc srdcem, než rozumem – to by ti řekla…
    Neznám tě z reality, ale z toho článku mám dojem, že jsi slušný, morální chlap, který myslí hlavně na druhé…
    Nevím, proč ti nic neřekla, možná tě měla ráda tak, že nechtěla, aby ti ublížila mnohem víc.
    Podle tý dohody, která byla rozhodně výborná!, se bohužel nezachovala a ted zaplatila.
    Njn – slušný lidi ot mají v dnešní době celkem těžký 🙁 a možná mám/budu mít stejný porblémy, jako ty. Starší kámošky mě ale dokážou ocenit, tak doufám, že se chytnu.
    Pokaždý říkám, že šance je vždycky! V tomhle příspěvku nebudu říkat opak, ale myslim, že tedka je mizivá.
    5 let je už větší rozdíl, možná chtěla někoho ,,mladšího,,. Danča – kámoška mi na podobný problémm odpověděla slovy ,,Je nezkušená.,, Možná to platí i v tomhle případě. Asi zažila jen příjemné chvíle s dobrym chlapem – tebou a potřebuje dostat pořádnou lekci od života 😉

    V tvém případě bych se na ni asi vykašlal.
    Ona až pozná, ež udělala pěknou blbost, bude litovat 😉
    Já se Tý svý ještě zeptám a potom to asi taky skončim…
    Vím, že to není jednoduchý, protože si říkám vždycky je naděje…

    Hlavu vzhůru – možá neseženeš takovouhle, možná i mnohem lepší 😉
    Naděje umírá vždycky poslední!
    Věř si!
    Měj se krásně!
    Ahoooooj

    PS: Sidce nejsem zrovna nejstarší, ale myslim, že tak 3 životní zkušenosti už mám 😉

  7. Andre napsal:

    Nemusí tě zajímat ;):

    Jsem autor článku, s tím, co jsi napsal naprosto souhlasím, dá se říci ve všem, máš k tomu stejný postoj jako já i zkušenost. Starší kamarádky také moc oceňují jaký jsem a je pravdou, že lidé jako jsme my dva to mají v životě složitější, ale na druhou stranu si myslím, že můžeme být rádi, že takový lidé mezi námi jsou.

    Děkuji moc za tuto tvou větu:
    Neznám tě z reality, ale z toho článku mám dojem, že jsi slušný, morální chlap, který myslí hlavně na druhé…

    Hodně mých přátel by tento názor sdílelo s tebou a spousta kamarádek mi řekla, že v dnešní době je to spíš na škodu, ale že jsou rády, že tu někdo takový je.

    Ke vztahu jsem se snažil přistoupit s rozumem, nechtěl jsem, aby to takhle skončilo a snažil jsem se být otevřený a naslouchat, bohužel, když to nesdílí asi druhá strana, jen stěží to může fungovat…

    Uvidím co život přinese a kam mě zavede.

  8. Mara napsal:

    Tak kamaráde, to si posral!

    Na rovinu řečeno, spadl jsi do nejhoršího svinstva co se může stát. Vidím tam několik podstatných chyb a to:
    1) Tvé investice převyšují její(začínáš být pro ni otravný)
    2) Snažíš se jí příliš udržet (působíš dojmem že bez ní jsi chudák(upřímně jsi), ale ona bez tebe je stále to samé)
    3) Zbavil ses kvůli ní přátel i koníčku to je něco co se nikdy nesmí stát
    4) Jí to prostě s tebou nebavilo
    5) Sbalil jí nějáký alfa samec, na kterého prostě nemáš
    6) Snažíš se postavit zbořený dům => nemá to smysl nemůžeš jít proti němu
    7) Jsi „hodný chlapec“ takže se běž zakopad 10 m pod zem, protože takhle si zničíš život
    8) Nemáš žádnou šanci si ji vrátit, jen se tím vnitřně utěšuješ(říkáš si že ji necháš a že bys ji mohl mít ale ty jsi slušný -> není to pravda pouze se tím utěšuješ, zpátky jí nezjískáš!)

    Promiň za to jak jsem hnusnej, ale tohle je pravda a já se ti snažím pomoct! Hoši proberte se konečně! Co jste to za sračky? fňukat tady by se vám líbilo, ale konečně dospějte tohle je pohádka a život takový nikdy nebude!

    P.S.: jsem si jistý že polovina z vás mě bude shazovat za můj názor , ale já mám pravdu a to víte všeci, tak kurva něco dělejte!

  9. Jan Berousek napsal:

    Ahojky, to teda čumím jak píšete tady milý romány o holkách, to vám závidím, tak jestli chcete tak mi můžete odepsat ahoj.

  10. Fanous napsal:

    Zdravim autora,
    neco podobneho se stalo i me. Kdyz jsem cetl tvuj clanek, chvilema jsem si pripadal, jako bych ho psal ja sam. I na me se ex vyprdla a druhy den zacla chodit s jinym (v te dobe s mym nejlepsim kamaradem) a uz i mesic pred rozchodem si spolu psali(coz jsem tusil, ale byl jsem blbej a nic jsem nerek, a pozdeji mi to jeden spolecny kamarad potvrdil). Po rozchodu na me hodila vsechnu spinu(nerikam ze jsem byl perfektni, ale to co rekla bylo uz trochu moc) a dala za vinu me ze se se mnou rozchazi, pritom jedinej duvod byl, ze sla za lepsim. A byla takovej lhar a srab, ze mi to nedokazala rict do oci. Jsou to uz priblizne tri roky, ale i kdyzbych ji dnes napsal prani k narozeninam, tak me posle do p*d*le. Nanestesti to ve me zanechalo spatny pocity a casem jsem na holky zanevrel a v tomhle smeru se ze me stal cynik. Ale uz se snazim toho cynismu zbavit a zacit jim zase verit.
    Doufam, ze budes zase spokojeny a stastny.
    Chlapi sobe!!

  11. manikpetulka napsal:

    Ahoj chlape. Tak ja prave prozivam neco podobnyho. Byli jsme spolu 3 roky a pred tydnem ode me odesla. Kdyz jsme spolu zacli bylo ji 15 a me 18. Zasvetil sem ji svuj zivot. Koupil jsem byt aby jsme mohli byt spolu. Byli jsme neco jako sprizneny duse, byli jsme pro sebe predurceni. Nas vztah byl jako z pohadky. Samozrejme sme nake problemy meli, bez nich to nejde. Udelal jsem spustu chyb a ona take. Ja mozna horsi. Nikdy jsem ji nepodvedl a ona me take ne. Ona byla strasne citliva a vsechny spatne veci si pamatovala do puntiku. Ja zase vsechno spatne zapomnel. Uz sem od prirody takovy, ze spatne veci rychle vytestnim z mysli. Parkrat ode me chtela odejit ale vzdy jsme si promluvili a bylo vse v poradku. Proste na ni jednou zacas prisel stav kdy se neustale prehrabovala v minulosti a rikala mi ze mam na lepsi. Ze za vse muze ona. Neustale jsem ji to vyvracel. Od mala mela tezky zivot a kazda malickost je ji dotkla takze to bylo i hodne tezky s vyberem slov a ne vzdy sem udelal dobre. Den pred tim nez odesla bylo vse celkem ok. Dalsi den sem byl v praci ona doma sama a proste se zbalila a z myho zivota zmizela. Psal jsem ji a volal ale vubec nic. Zadna odpoved pak jsem se s ni sesel a mluvili jsem o nasem vztahu ona mi rekla ze me miluje ale boji se co bude dal. Klidne bych se pro ni jakkoliv zmenil ale uz mi sanci nedala. Myslim ze problem je v tom ze prede mnou temer nic nezazila a tim padem si tak naseho vztahu nemohla tak vazit jako ja. Citim s Tebou bracho. Je to hnus. Do vcerejska sem skoro nejedl. Jen jsem kouril a myslel na ni. Kdyz jsem spal zdalo se mi o ni. Vim ze sem nebyl svetec a taky si se mnou prozila spatny chvile ale myslel jsem ze kdyz uz je to spatny za nama tak uz bude vse lehci. Ona vsak nedokazala zapomenout. Nejhorsi je ze ji zacli kamaradky radit co ma delat a chytla se toho. Byl jsem pro ni pripravenej udelat cokoliv ale nestacilo to. Nejhorsi je ze jsme spolu byli skoro dene a najednou ji z niceho nic vubec nezajimam. Nevim jestli se z toho nekdy v zivote dostanu, ale cekat na ni tak dlouho nema smysl. Jak si holka neco veme do hlavy tak s tim nic neudelas. Treba potkas nekoho lepsiho. Vim ze tomu neveris, ja taky ne, ale nemuzes bejt do konce zivota sam. Me dost pomohlo ze jsem si o tom promluvil s tatou pac zazil to samy. Musis si najit nekoho nebo neco co te z toho dostane. Ale musis zvednout hlavu a koukat se do predu a ne se otacet zpet. Treba se jednou vrati, ale do ty doby si musis uzivat zivot i ty a treba ze uz za cas ani nebudes chtit tu minulost vratit.

  12. Andre napsal:

    manikpetulka: tvůj příspěvek mi hodně oživil pamět, v podstatě co se týče povahy a zkušeností té mé bývalé holčiny je to skoro stejný. Je škoda, že to na tomhle světě takhle chodí, ale co se dá dělat…jen jak říkáš myslet dopředu a nevracet se zpátky, ale né vždy je to tak lehký, ale jiná cesta nevede.

  13. manikpetulka napsal:

    Andre: je to tezky, hodne tezky. Chvilema jsem si i myslel ze to je za mnou, ale pokazdy kdyz to tak je, tak k Tobe realita prijde a placne Te poradne prez nos. Pripomene mi ji kazda malickost. Vune, pisnicka, slovo, udalost, vune… Neutece den abych si nevzpomnel. Hlavne se bojim toho ze jestli si jednoho dne najdu nekoho novyho s kym travit zivot, ze i tak budu myslet na ni. Takova psychycka nevera ci jak bych to mel nazvat… Nekdy me napadne proc vlastne na ni stale myslim kdyz je vse pryc, jako kdybych se na to koukal z pohledu nekoho jinyho a vubec to nechapu. Ale ty roky se poradne vryjou do pameti, mas naplanovanej pomalu celej zivot a v okamziku se Ti to vsechno zbori jako domecek z karet. Chtelo by to ten gumovac pameti co meli muzi v cernem. Budto bych ho pouzil na sebe a nebo mozna spis na ni a treba by vse bylo ok =o) Ty zensky jsou stejne divny stvoreni. Kdyz sem byl mladsi tak se jednou se mnou rozesla holka. Vse bylo taky uplne super, az na to ze to byl vztah na dalku, ale i tak bomba. Pak se se mnou rozesla a jeji vysvetleni bylo ze me nechce videt, ze se ji to obcas stava ze se zamiluje a po nejaky dobe ji najednou cvakne a uz toho dotycnyho proste nechce videt… Budto sou zensky strasny lharky a nebo to nemaj v hlave v poradku (s prominutim k neznemu pohlavi). Musime hold hledat a doufat ze je nekde nekdo lepsi a ze se minulost nebude opakovat 😉

  14. Andre napsal:

    Manikpetulka: Musím s tebou zase jen souhlasit. U mě to bylo stejný, taky jsem věřil, že spolu budeme na celý život, plánoval budoucnost atd. U tebe je to ještě čerstvý, po čase se to bude ozývat míň a míň, ale i po víc jak půl roce stačí abych jí potkal a ono se to opět vybaví a trochu vrátí, ale člověk se s tím už nějak naučí žít a bude líp, ovšem už nikdy nezapomene a nedokáže to smazat a do té doby, dokud ho nepotká lepší život a nepotká tu pravou, tak se to vždy jednou za čas vrátí do určité míry.

    Co se týče tvého názoru na holky, tak je to těžký, mám stejný zkušenosti jako ty. Někdy mi taky přijde jako by holky nepoužívali vůbec rozum a opírají se jen o city a intuici. A proto pro mě, jako člověka uvažujícího nejdříve zdravým rozumem jsou některý věci nepochopitelný, ale co s tím člověk nadělá, svý názory nesmí nikomu vnucovat. S tou lží jsem si taky užil svoje. Nejlepší je, že jsem nikdy nelhal a po rozchodu jsem měl pocit, že mi lhala snad ve všem a ještě ze mě udělal před všemi přáteli blbce a napovídala jak moc jsem špatnej a podobně a přitom z toho nic nebyla pravda. Na to mi kamarádky řekli jednu věc, že jim připadne jako by se snažila svou chybu, že si našla jinýho svést na mě, aby měla čistý svědomí.

    Uběhlo 7 měsíců a i když mi chybí, naučil jsem se žít sám a mít svůj osud ve svých rukou. Do nového vztahu se nijak neženu. Pokud potkám tu pravou, tak budu jen rád a pokud ne, tak se nic neděje. Život lze žít jak ve dvouch tak i sám. Obě varianty mají své výhody.

    Neboj, stačí pár měsíců a i v tobě se to hodně změní, ale prožíval jsem to stejně a jsem rád, že to nekrizovější období mám už za sebou. Držím ti palce, ať se ti život obrátí k lepšímu 🙂

  15. Ellie napsal:

    To je těžký. Ale na druhou stranu, všechno má nějaký smysl – tak tomu alespoň věřím. Jestli je ten blbec o dva roky mladší než ona, tak si myslím, že to nebude mít dlouhé trvání. Ale poslouchej, nesmíš se nechat využívat!!! Nesmíš vypadat, jako že je ti to strašně líto, protože až se s ním rozejde, tak budeš taková přechodná náhrada, než si najde někoho jiného (věř mi, mluvím z vlastní zkušenosti). Ty se přes to musíš přenést! Já věřím tomu, že to je i pro tebe nejlepší. Jen se jí nesmíš naservírovat na stříbrném podnose – musíš ji přinutit, aby si uvědomila, jakou udělala strašnou chybu! Já vím – ono se to lehko říká, přenést se přes to, ale jinou možnost nevidím. Já to znám. Do třídy se mnou chodí jeden kluk, kterého miluji, ale on miluje jinou holku od nás ze třídy. Každý den se musím dívat na to, jak si zamilovaně povídají, drží se za ruce a líbají se. Ale dokázala jsem se mu nevnucovat. Nemiluju ho o nic méně než před tím. Ale chápu, že je to tak nejlepší, protože všechno má svůj smysl a všechno někam směřuje. Jen tomu musíš věřit. Jednou se mi na přechodu rozvázala tkanička, takže mi blikla červená. A o pár vteřin později tam asi devadesátkou projela dodávka na červenou. Kdybych si nezavazovala tkaničku, tak by mě přejela. Od té doby chápu, že všechno v životě má svůj význam.

  16. Je to těžký. To co máš za sebou je něco, co chlapi v mém věku už berou jako denní chléb. Něco, nad čím se ani nepozastavujeme. Jak získat ženu, kterou jsem ztratil zpět? Několikrát jsi četl „jdi dál“. Vím, že to je těžké vstát, uhodit se do prsou a říct si „jsem sebevědomý, jsem dobrej chlap“ a jít to říct samozřejmě oklikou 🙂 první, kterou potkám.
    Bohužel ale jiný recept není. Zrazení muži jsou jako odhozené hračky. Tvoje holčička si s Tebou bude chtít hrát až teprve když zjistí, že s její hračkou si hraje někdo jiný!